V 16-ti letech jsem začal kurzovými sázkami a hraním kostek mezi kamarády. To mi vydrželo asi rok do doby, než jsem poprvé zkusil ruletu. Tato hra mě uchvátila natolik, že již první den jsem prohrál všechny peníze, které jsem měl u sebe. Hra u mě vyvolávala velmi blažený pocit. Uchvátila mě myšlenka na možnost rychlého zisku a s tím spojené možnosti, které bych jinak neměl. Dnes vím, že se jednalo o různé snění.
Vážný problém začal, až jsem peníze od rodičů, určené na konkrétní platby, dal v sázku. První problém však mé sny nenarušil. Toto pokračovalo dál. A tato situace se mi dařila před rodiči tajit. Prohru u rulety jsem psychicky nezpracoval, byl jsem nucen zastavit osobní věci, abych opětovně vsadil a pokusil se získat prohrané peníze zpět. Po čase to před rodiči vyplulo na povrch. Rodiče mi nejdříve vynadali a mysleli si, že to bude stačit. To ovšem nestačilo. Pokračoval jsem dál. postupem času se hazard projevil na mém prospěchu na střední škole. I přes to všechno jsem nechtěl ukončit hazardní hru. Nakonec jsem si dal říct od rodičů a nastoupil na individuální terapii u psychologa. Na terapii jsem docházel, ale hazardní hru jsem zastavit nedokázal. Rodiče jsem opakovaně zklamával. Neprohrával jsem jen peníze rodičů, ale i vlastní vydělané na brigádě. Hazard také narušoval mé další vzdělávání, byl jsem nucen hodně pracovat na brigádách, abych vydělal zpět své prohrané peníze.
Má touha ukončit hazardní hraní nebyla však ještě dostatečně upřímná. Spíš jsem sám sebe obelhával. Dospěl jsem nakonec k závěru, že bude nutná má hospitalizace v léčebně. Na léčení jsem nastoupil, mnohé jsem si tam také uvědomil, mimo jiné i to, že otázka abstinence je zejména v mých rukou. Že mi nikdo nemůže pomoci, pokud já sám nebudu chtít. Po opuštění léčebny se mi dařilo abstinovat od rulety, objevil jsem však u sebe touhu nahradit dosavadní formu hazardního hraní za hazardní sázení. Nevím, zda toto bylo tím motivem, který zapříčinil, že jsem si uvědomil, že budu muset pokračovat na své cestě zpátky do života. Rozhodl jsem se tedy pro Anonymní Gamblery Brno, jejichž meetingy mě naplňují, nacházím zde pochopení a dávají mi motivaci setrvat v abstinenci. Když odsud odcházím, mám ze sebe dobrý pocit.
Chtěl bych vzkázat svým vrstevníkům, kteří koketují s hazardní hrou: Nejde jenom o peníze, v sázce je mnohem víc. Muška zlatá do herny nelétá.
Pavel, Anonymní Gambleři Brno
Publikováno v časopise Cesta 3/2009